Loutky

Ano, loutky vyvolávají zářivé jiskřičky v dětských očích nejen na jevišti loutkového divadla, ale také na výstavách. V našich muzejních sbírkách jich máme několik desítek a snažíme se je dětem ukazovat tak často, jak je to možné, tedy jednou za dva až tři roky.

Loutkové divadlo mělo zvláštní postavení v našich dějinách již od národního obrození. Dřevění panáci kočovných principálů si získávali srdce malých i velkých diváků v českých městech i na vesnicích. Skvělé hry o loupežnících na Chlumu, oblíbené rytírny, či starodávná hra o tajemném doktoru Faustovi, to všechno byly příběhy, které chytaly za srdce a jejichž podivuhodnost spočívala i v tom, že všechny postavičky mluvily principálovými ústy krásnou jadrnou češtinou. Loutkové divadlo nepotřebovalo žádné zvláštní prostory a za příznivého počasí mohlo hrát třeba i na návsi. Každý jeho příjezd do vsi byl mimořádnou událostí, na kterou se těšily nejen děti, ale i dospělí. V kronice Domašína o tom velice pěkně píše Antonín Rejzek (citace).

Druhá cesta, jíž se loutkové divadlo ubíralo, představovala vlastní tvůrčí vyžití těch, kteří sice nepracovali s loutkami profesionálně, ale možná o to více loutkové divadlo a jeho dřevěné hrdiny milovali. Láska k němu pak byla předávána z generace na generaci, někdy až do naší doby. Hodně k tomu napomohlo například Štorchovo či Vilímkovo nakladatelství, které vedle množství divadelních her pro loutky prodávalo i celá domácí loutková divadla s jevištěm, kulisami a krásnými loutkami. V těch rodinách, kde si nemohli finančně poměrně náročné divadélko dovolit, si nezřídka vypomohli sami. Šikovné ruce lidových řezbářů dokázaly vytvořit panáčky, jejichž umělecké kvality nás uchvacují ještě přes mnohé generace.

Také v našem kraji žili tvůrci, z jejichž dílen vyšly celé zástupy loutek, obveselující a bavící dětské publikum nejen v v úzkém rodinném kruhu. Špičku mezi nimi představuje dobrušský profesionální řezbář Jindřich Adámek. V průběhu dvacátých let minulého století vytvořil nádhernou kolekci loutek pro scénu dobrušského Sokola. Adámkova loutka byla profesionálně jedinečně zvládnutým dílem. Nejen po stránce uměleckého výrazu, ale i po stránce technické, která plně vyhovovala nárokům loutkářů na schopnosti, které měla loutka mít. Adámkovi rytíři, králové, princezny, čerti a množství dalších figurek, s nimiž šlo zahrát snad všechny tehdejší hry, jsou dnes uloženy jako vzácná památka v dobrušském muzeu. V posledním desetiletí minulého století je opravil Vladislav Balcar, sám vynikající loutkář a tvůrce loutek.

Z dalších tvůrců loutek si alespoň připomeňme současnou profesionální výtvarnici ze Sedloňova, Jarmilu Haldovou. Její loutky představují skutečně to nejlepší, co bylo v našem kraji v současnosti tohoto oboru vytvořeno. Jarmila Haldová navazuje na trnkovskou a ladovskou tradici české výtvarné tvorby i svými loutkami. Nádherné do široka rozesmáté oči připomínají vnímavé a vděčné oči dětí, které její loutky milují. Vedle klasických loutkových postaviček vytvořila Jarmila Haldová i loutky osobností z dějin umění, zejména hudby. Tvorbě loutek se věnoval i její syn Tomáš, který se svými přáteli jezdíval vždy v létě po městech a vesnicích, aby připomínali dávné časy kočovných loutkářů...

Loutkové divadlo je spojováno především s pohádkami, které jsou vděčným tématem knížek pro domácí loutková divadla, které u nás vycházely po celou dobu první republiky. Hry Bohumila Schweigstilla a dalších autorů se nechaly inspirovat motivy klasických pohádek Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena a dalších klasiků české literatury. Nepřebíraly však příběh, spíše jeho hrdiny. Z klasické středověké postavy pak vyrostl neoblíbenější pohádkový hrdina - Kašpárek. Postavička vždy neochvějně hájící pravdu a v jejím jménu vítězící nad silami zla, ať již to byli loupežníci, draci, nebo čerti. Ke Kašpárkovi se přidružili další veselí společníci. Jeho žena Kalupinka, Škrhola a obecní policajt Pivoňka. Ti všichni pomáhali princům při osvobozování princezen ze spárů zlých čarodějů a spolu s dětským divákem prožívali řadu vynikajících dobrodružství.

Loutkové divadlo v Dobrušce není jen historickou záležitostí. Je potěšující, že zde existuje velice aktivní soubor Svět loutek, který pro malé diváky hraje v sezóně dvě představení měsíčně. Je dobře, že bývají zcela naplněná, stejně tak jako je dobře, že děti chodí rády na naše výstavy loutek.