Dřevěné plastiky

Dřevěné polychromované, tedy barvené plastiky, patří skutečně ke špičkovým uměleckým dílům a jsou ozdobou každé muzejní sbírky, tedy i naší. Nejstarší z těchto plastik je Madona s Ježíškem, která je dokonce datovaná. Na jejím spodku je vyřezán letopočet 1594. Soška nese ještě pozůstatky gotického pojetí, projevující se v jejím esovitém zakřivení, ale její celkový výraz patří již nepochybně do renesance či do počínajícího baroka. O původu plastiky, stejně jako ostatních ze starších období, toho mnoho nevíme. Je však pravděpodobné, že původně stávala v nějakém kostele či kapli. Později byla možná nahrazena jinou, novější a různými spletitými cestami se dostala z farních půd až do našeho muzea.

Typickou barokní soškou je tento svatý Jan Nepomucký. Barokní sochařství dokáže již plně a velice sugestivně zobrazit pohyb. Nejenom pohyb fyzický, ale dokonce duchovní. Výrazy tváří a gesta barokních plastik k nám dokáží promlouvat i přes propast tří staletí. I když dnešní člověk jim rozumí jinak než současník jejich tvůrců, stále mu mohou sdělovat ono obecné poselství o Božím i lidském utrpení a o Boží i lidské lásce, které časem neztrácí nic na své aktuálnosti.

Náboženský obsah mají i další plastiky v našich sbírkách, ať již jde o sošku svatého Prokopa, pocházející ze sbírek rodiny Laichterovy, plastiku Příbramské Madony, nebo četnější kříže s ukřižovaným Kristem.

Sbírka dřevěných plastik není sbírkou uzavřenou v tom smyslu, že by do ní mohly přibývat jenom věci z dob dávno minulých. Obdobně jako u obrazů se muzeum snaží shromažďovat i tvorbu současných autorů. Soška dívky je dílem sedloňovské řezbářky Jarmily Haldové. Všechny starší plastiky ve sbírkách dobrušského muzea byly v minulých dvou desetiletích odborně restaurovány, aby se jimi mohly těšit i další generace jejich obdivovatelů.